Postřehy - Jak se žije astrologovi s astrologií IV.

Mám ráda potkávání se s druhými lidmi. Mám ráda překvapení vznikající náhodným poskládáním věcí dohromady. Někdy jsou překvapení úsměvná, někdy se objevují záhady, ale vždy je o čem přemýšlet. A vždy se znovu těším na to, co přijde příště.

Nedávné letmé setkání s malinkým človíčkem proběhlo jen jako lehounký dotek radosti a čistoty. Potkali jsme se na chodníku, postavička v kulíšku s bambulí, musela se na své objevné cestě životem zastavit a rychlým hmatem sebrat z chodníku neposlušného kamaráda a umístit ho zpět na jeho místo. Dudlík patří do pusy, to je přece samozřejmé. Bylo to rychlé, přímo před mýma nohama, jen jsem se stihla nadechnout a než proběhla myšlenka na téma bacilů, byla zbytečná – svět byl v pořádku, pusinka zaměstnaná a očička plná jasu předala svůj úsměv i mně. Nesla jsem si ho tím časně podzimním dnem jako křehký dar, připomínající motýlí křídla.

O dva dny později jsem potkala volební vozítko, zaregistrovala nápis Dr. Raduan Nwelati – váš kandidát a zaslechla z amplionu přesvědčivý hlas oslovující dobříšské náměstí. Nejsem právě politicky angažovaná, nezajímalo mne, proč má být právě tento pán tím pravým pro naši nadcházející volbu. Nic proti němu, pokračovala jsem za svým. Po čtvrt hodině jsem se kolem náměstí pohybovala znovu a letmo zaznamenala změnu kvality zvuku – došlo na hudební vložku. Zbystřila jsem ale velice, když jsem rozeznala známou písničku. A rozjel se kolotoč úvah. Bylo-li to úmyslem, šlo o opravdu komickou situaci. Ale nemohu se zbavit přesvědčení, že šlo spíše o kouzlo nechtěného, a tady mi trochu úsměv vázne. Říkejte mi, co kdo chcete, podle mě v souvislosti s politikou věta „Pravdu má jenom bouchačka“ nemá zaznít ani v písničce a ani z legrace….

Dalšího brouka do hlavy mi nedávno zasadila jedna moje známá. Viděly jsme se po pár měsících a ona mi s nadšením hlásila, že mě slyšela. Můj lehce nechápavý výraz přivodil podrobnosti. V rádiu přece, v severočeském regionálním vysílání. Můj ještě nechápavější výraz a další podrobnosti – no přece když jsem odpovídala v rozhlase lidem na dotazy, astrologické okénko s dotazy posluchačů. A prý mi to docela šlo, reakce byly fajn… chtěla mi zavolat a pozdravit. Jen se trošku divila, proč jsem použila jen první a poslední ze svých tří jmen – Pavla Jirků. Usoudila ale, že k tomu určitě mám své důvody a zpětnou reakci jsem od ní dostala ohromně pozitivní.

Bezva, to potěší vždycky.

Až na to, že jsem v žádném rádiu na dotazy posluchačů neodpovídala. Vážně mě znejistila ohledně mé paměti, pozná prý přece můj uklidňující hlas… Tedy já zapomínám na ledacos, ale blázen nejsem – no fakt ne! Je to záhada jako hrom. Tím spíš, že následné pokusy odhalit mou astrologickou jmenovkyni vyšly naprázdno, internet mlčel jako zařezaný – a uznejte sami, že to už je co říct. Nakonec jsme objevily jediné možné vysvětlení. Šlo o časovou smyčku. Jen jsme se neshodly, zda ona je napřed, nebo já pozadu…

Pokud někdo znáte mou kolegyni – jmenovkyni, pozdravujte ji ode mne. Ale pokud víte o někom, kdo hledá do rozhlasu astrologa na občasné poradenské okénko, hlásím, že jsem tady a mám velmi slušné reference. Můžete se zeptat Aničky…

Srdečně vaše
Pavla Baudyšová Jirků