O odkládání - Jak se žije astrologovi s astrologií II.

Chystala jsem nedávno astrologickou přednášku. Termín jsem znala asi dva měsíce předem, téma zajímavé a navíc moje oblíbené. Přihlásila jsem se sama a nikdo mě ke zdi netlačil. Během těch dvou měsíců jsem stihla spoustu věcí, na které jindy není čas nebo nálada. Začala jsem plést košíky z novinového papíru – paráda, kdo neviděl, neuvěří. Krásně se při tom poslouchá hudba, přemýšlí, vzpomíná na setkání, na milé a blízké lidi. Košíčky skvěle pomůžou roztřídit domácí chaos. Dnes mám na kontě košíků přes třicet… Vyměnila jsem osvětlení v bytě. Předtím jsem samozřejmě vybírala nové, ladila sestavy a zjišťovala, jak se to zapojuje. Je to změna, krása, nový vzduch a navíc mě hřeje pocit, že to nikde nevyhodilo pojistky, ani jednu – vážně!... Zařizovala jsem v oněch dvou měsících i vybavení svých pracovních prostor, montovala skříňky, věšela obrázky, stěhovala kuchyňskou linku podle zásad Feng-Šuej. A propos, obrázky. Doladila jsem tou dobou také internetové stránky pro svou kamarádku malířku. Doplňovala jsem starší obrázky a nahrávala i ty nové. A že má Dana letos neuvěřitelně plodné období! Tak jsem se kochala tou krásou a občas jsem neodolala. Ona je totiž ohromná výhoda vidět tvorbu malíře jako první – ale řeknu vám, trochu to leze do peněz. Také jsem vybírala a rozmisťovala solné lampy. Tady se přiznám, na to jsem si pozvala pomoc. Jestli jste někdy stěhovali šedesátikilový křehký kámen, víte, o čem mluvím. Jednu chvíli jsem se bála, že ten kutálející se balvan, co mi v každé zatáčce hrozil proběhnout karosérií ven, budu vozit navěky nebo budu muset auto prodat i s ním, protože už ho nikdy nebudu schopná z toho kufru vyndat. - A kdybyste viděli, jak jsem v těch dvou měsících měla doma uklizeno…. Ale to raději rozvádět nebudu… Jednoduše řečeno, měla jsem spoustu velmi důležité práce a na přípravu přednášky „nebyl čas“.

Miluju Jana Wericha. Platonicky, samozřejmě, zato intenzivně. S dcerkou citujeme jeho a Horníčkovy předscény a skvěle se přitom bavíme. Fimfárum je nejlepší kniha pohádek, jakou jsem kdy četla. Nedávno mi při práci s klientkou nad jejími vyhlídkami ujelo (podle pohádky o Loudalovi z Radětic) „No to jsem ještě neviděééél!!! Krásné prognózy, jiný klasik by řekl „Samá pozitiva a sociální jistoty.“ Takové vyhlídky bych nesmírně ráda viděla pro své klienty častěji. Jenže to neumím zařídit. Kolikrát už se mě známí a přátelé ptali, jestli bych nemohla ty hvězdy trochu „pošťouchnout“, že je už dlouho těžko a že by rádi něco jinak. Nemohla. Taky by se mi to líbilo. Častokrát chceme pošťouchnout hvězdy, uplatit osud, vrátit čas. Šťastní jsou ti, kdo onu touhu nikdy nezažili. Mám známého, kterému se rozpadl vztah po pětadvaceti letech, mimo jiné také proto, že svou partnerku pravidelně přesvědčoval, že opravdu nemá čas jít s ní na večeři, na procházku, do kina nebo do divadla. Když podobné akce odkládal několik let, přestalo ji bavit čekat. Ani jemu nejde šťouchnout do běhu planet, vrátit příležitost. Kolik z nás už si na vlastní kůži vyzkoušelo, že to nejcennější, co druhému člověku můžeme dát, je vlastní čas. A ne vždy se to setká s radostí či pochopením na všech stranách. Když manžel onemocněl, trávila jsem s ním v nemocnici a později doma tolik času, kolik jen šlo. Měli jsme ho málo… Moje nejmladší dcerka těžce nesla, že jej nemůžu věnovat ve stejné míře i jí. Nemůžu svůj čas v míře, v jaké bych chtěla, věnovat ani své skoro devadesátileté stařence, která mne jako malou vychovávala. Ne že bych nechtěla. Jenže z Dobříše do Brna to neumím každý týden.

Užívejme si svůj čas, svoje blízké, své lásky a radosti i své bolesti. Je krásné, když je máme. Není to sice vždycky jednoduché – ale nakonec, kdo nám slíbil, že to jednoduché bude? Odkládání má totiž nejisté prognózy. Kdybyste o tom chtěli vědět víc, zeptejte se mě. Nejlepší je hledat informace u odborníků. A na odkládání já odborník jsem – na slovo vzatý.

P.S. Tu přednášku jsem nakonec zvládla. Sice jsem přednášela asi po třech hodinách spánku a hektickém dni, kdy jsem ladila technické stránky věci, ale dopadlo to. Damoklův meč nad hlavou je silná motivace.

Vaše
Pavla Baudyšová Jirků